4 nejtoxičtější těžké kovy v organismu

Moderní doba přináší jistě řadu výhod. Zdaleka ne vše, s čím v současnosti přijdeme do styku, je však užitečné. Rozvoj průmyslových odvětví, farmaceutiky nebo také zemědělství znamená také vyšší zátěž pro životní prostředí. Těžké kovy na jedné straně nacházejí široké využití, na druhé straně jako důsledek tohoto využití také zaznamenáváme jejich zvýšený výskyt všude kolem nás. Přestože jde o toxické látky, nedá se jim vyhnout a denně jsme kvůli nim ohrožováni na zdraví.

O jaké těžké kovy jde? Představíme si 4 těžké kovy, které jsou pro zdraví člověka nejvíce nebezpečné. Čekají vás také tipy na detoxikaci od těchto i dalších těžkých kovů.

Těžké kovy – definice

Dle Wikipedie se jako těžký kov označuje kov, případně polokov, který je hrozbou pro životní prostředí. Nejdříve šlo o označení toxických kovů jako je olovo, rtuť a kadmium, které mají hustotu vyšší než železo.

Postupně se definice rozšířila i o další kovy, bez ohledu na hustotu, například o arsen. V současnosti mezi těžké kovy řadíme vedle olova, rtuti, kadmia a arsenu také thalium nebo stříbro. Tím však výčet nekončí. Jako těžké kovy se totiž někdy nazývají i kovy jako chrom, kobalt, nikl, měď, zinek nebo selen.

Zatímco některé těžké kovy jsou jednoznačně toxické a neradno s nimi přijít do styku, posledně jmenované kovy jsou toxické jen ve velkých dávkách. Některé z nich navíc lidské tělo potřebuje pro své fungování, v rozumné míře bychom je tak tělu měli dodávat.

V tomto článku vám přinášíme přehled těch nejtoxičtějších a nejnebezpečnějších těžkých kovů. Jde o olovo, rtuť, kadmium a arsen. Tyto čtyři kovy ohrožují zdraví člověka nejvíce, také proto, že s nimi přichází nejvíce do styku.

TIP: Klikněte a poznejte i další benefity zelených superpotravin.

Nejtoxičtější těžké kovy

Olovo

Olovo je nejrozšířenějším z těžkých kovů. V přírodě ho najdeme v sulfidových a karbonátových rudách. Bohužel, v posledních desetiletích jeho výskyt stále narůstá, zejména v podobě nebezpečných sloučenin. Je to zejména kvůli automobilismu, hutnímu průmyslu, výrobě olovnatého skla, výrobě akumulátorů nebo polygrafickému průmyslu.

Do zažívacího traktu člověka se olovo dostává prostřednictvím vodovodního potrubí, ale také glazur a pigmentů kuchyňského nádobí. Olovo můžeme najít i v kosmetice. Kvůli průmyslovým zplodinám a výfukovým plynům olovo také vdechujeme.

Olovo se v lidském těle hromadí v kostech. Jsou mu připisovány karcinogenní účinky. Poškozuje játra a ledviny. Negativně působí na kardiovaskulární systém, centrální nervový systém, imunitní systém a svaly. Jeho toxické účinky nejsou zcela jednoznačné. Jisté je, že se olovo v organismu projevuje mnoha patologickými procesy.

Rtuť

Stejně jako olovo také rtuť je významným průmyslovým kovem. Jako rumělka se užívala k barvení už ve starém Egyptě. V novodobé historii rtuť zapadá do polarografie nebo zemědělství, kde se ještě donedávna její organické sloučeniny využívaly k moření obilí. Výroba teploměrů, barometrů, rentgenových trubic nebo zářivek, také výroba chloru, dezinfekčních prostředků nebo některých barviv – tam všude se dá najít rtuť. Do životního prostředí se dostává z průmyslu a zemědělství, avšak také prostřednictvím vulkanické činnosti.

Nejvýznamnějším zdrojem rtuti v potravě jsou mořské ryby, zejména ty velké. Problémem je také výroba a používání amalgámových plomb jako zubních výplní. Více než polovina amalgámu je totiž tvořena právě rtutí.

Rtuť je neurotoxickým jedem, nebezpečné jsou především její výpary. Chronické působení rtuti se v lidském organismu odráží v poškození centrální nervové soustavy a ledvin. Právě v ledvinách, ale také v mozku, v játrech, ve vlasech a nehtech se rtuť hromadí.

Rtuť se snadno vstřebává také prostřednictvím kůže, dostane se do každé buňky v těle. Může stát za celou řadou zdravotních potíží a chronických onemocnění, je spojována například s diabetem nebo revmatickými chorobami. Může poškodit vyvíjející se plod v těle matky. To ostatně platí o všech toxických látkách.

Více o rtuti z vědeckého pohledu předkládá video:

Kadmium

Kadmium se využívá jako doplňkový kov při zpracování jiných kovů. Najdeme je v automobilovém průmyslu, ale také při výrobě počítačů, elektronických součástek, akumulátorů a galvanických článků.

Kadmium je součástí ovzduší v důsledku spalování pohonných hmot a olejů. Je součástí zemědělských fosfátů a pesticidů, které kontaminují zemědělskou půdu. Hromadí se v půdě a ve vodě a odtud se dostává i do potravinového řetězce. Kuřáci kadmium dobrovolně inhalují prostřednictvím cigaret.

Kadmium v lidském těle negativně poškozuje zejména dýchací ústrojí a játra. Chronické působení kadmia se projevuje také zažívacími potížemi, poruchami ledvin, kardiovaskulárního systému nebo pohlavních orgánů.

Arsen

Na arsen narazíme v přírodě nejčastěji v sulfidových rudách olova, mědi a jiných kovů. Používá se ve v metalurgii, ve sklářství, elektrotechnice, chemickém nebo farmaceutickém průmyslu. Je také součástí veterinárních prostředků proti parazitům, herbicidů a pesticidů, deratizačních prostředků, přípravků pro vyčiňování kůže nebo prostředků pro konzervaci dřeva proti houbám. Jako arzenid galia ho však najdeme také v moderních LED diodách.

Pro vysokou toxicitu a neurotoxické účinky se sloučeniny arsenu využívají jako bojové látky.

Arsen se v nízkých koncentracích vyskytuje přirozeně i v některých potravinách (např. mořští korýši, oves), zpravidla v netoxické podobě. V nízkých dávkách je neškodný, dle některých studií dokonce organismu prospěšný. Vysoce toxické jsou vyšší dávky sloučenin arsenu. Jsou karcinogenní. Vyvolávají potíže kardiovaskulárního a dýchacího systému. Poškozují játra a svalstvo.

V lidském těle se arsen hromadí zejména ve vlasech, nehtech a kůži. Projevuje se proto také dermatologickým poškozením.

Detoxikace od těžkých kovů

Zmiňované účinky a projevy těžkých kovů v lidském organismu jsou jistě hrozivé. Pokud však nejde přímo o otravu, existují způsoby jak těžké kovy z těla dostat ven. Schopnost detoxikace od těžkých kovů je připisována některým potravinám. K těm nejvýraznějším se řadí BIO chlorella. Díky cennému složení s obsahem proteinů, minerálních látek, vitamínů, enzymů nebo chlorofylu může nabídnout i mimořádné detoxikační účinky.

BIO chlorella, také BIO spirulina, BIO zelený ječmen a BIO mladá pšenice – to jsou čtyři zelené potraviny, které najdete ve směsi Blendea SUPERGREENS. Vyzkoušejte BIO chlorellu v kombinaci s dalšími zelenými potravinami. Vaše tělo se dennodenně potýká s toxiny, zaslouží si také něco prospěšného!

TIP: Klikněte a poznejte i další benefity zelených superpotravin.