Spirulina je sinice, přesto užitečná. Znáte její příběh?

spirulina prášek

Sinice jsou u nás známé především jako páchnoucí zelený povlak, který kazí vodu a znemožňuje letní koupání. Není však sinice jako sinice.

Poeticky nazývaný vodní květ, který se v teplém počasí objevuje zejména na přírodních vodních plochách, má na svědomí pouze několik málo z celé palety rozličných druhů sinic. Existují také druhy sinic, které jsou člověku velmi prospěšné.

Jedná se především o sinice řádu oscillatoriales, nazývané spirulina. Kvůli vysokému podílu bílkovin ve svém složení, také obsahu vitamínů, minerálů, esenciálních mastných kyselin a dalších mikroživin jsou součástí zdravého jídelníčku. A to nejenom v současnosti. Spirulinu oceňovali jako zelené zlato již staří Aztékové. Jako vysoce výživná potravina se uplatňuje od pradávna také u některých afrických kmenů.

Příběh Dihé – spiruliny z Čadského jezera

Při normálních podmínkách je spirulina pouze jedním z dalších organismů osídlující africká jezera. Avšak stává-li se prostředí nehostinné, ostatní druhy mizí, zatímco spirulina se stává dominantní. Má totiž mimořádnou schopnost přežít, na rozdíl od ostatních snese i vysoce zásaditou vodu.

Spirulina patří k nejstarším organismům naší planety, její stáří je více než 3,5 miliardy let. Od pradávna je také součástí života kolem Čadského jezera v Keni. Je hlavní potravou pro některé druhy plameňáků.

Africké jezero - spirulina, plameňáci

Spirulina je také klíčovým zdrojem proteinů pro místní kmen Kenembu, který ji označuje jako dihé. Najdeme ji dokonce v 70 % místních pokrmů. Míchá se s rajčaty a pepřem, kombinuje se také s fazolemi, rybami nebo masem. Těhotné ženy jedí dihé přímo, protože věří, že jeho tmavá barva ochrání nenarozené dítě před zlými silami.

Před konzumací je však třeba tuto modrozelenou mikrořasu nasbírat a usušit. Sběr spiruliny přitom vyžaduje mimořádnou zručnost a zkušenosti. Věnují se mu pouze vybrané ženy, vždy jen několik měsíců v roce. Technika sběru a přípravy nápadně zelených koláčů dihé se u kmene Kenembu předává z generace na generaci.

VĚDĚLI JSTE, ŽE spirulina se používá i jako potravinářské barvivo a najdete ji i v Lentilkách? 

Spirulina se v okolí Čadského sbírá tradiční metodou, na konci období dešťů. Je to sezónní, avšak vysoce lukrativní záležitost. I proto se ještě před tím, než skončí deště, připravuje vybavení. Ihned poté, co ustanou deště, se pak začíná.

Nejprve je třeba najít místa, která stojí za sklizeň, to je většinou skupinový úkol. To se nemusí vždy podařit. Pokud je vhodná lokalita s dostatkem spiruliny nalezena, mohou se ženy pustit do práce. Brodí se vodou, aby z jejího povrchu mohly sbírat zelený povlak. Opatrně nabírají vodu tak, aby eliminovaly množství nečistot.

Životadárnou tekutinu propírají přímo ve vodě a následně i speciální technikou v písku. Zde se také voda zahušťuje. Ženy v písku vytvářejí kruhové prohlubně, kde dochází také k zatuhnutí řasy. Poté ji krájí do obdélníků. Tyto zelené pláty se ještě dále suší několik dní – buď a speciálních rámech, nebo na kamenech. Jakmile je dílo hotové, spirulina se balí, aby se mohla prodávat na místním trhu.

V období sběru dokáže každá z vybraných žen kmene vyprodukovat asi tři kilogramy dihé denně.

Spirulina - Čadské jezero

Když se o spirulinu začali zajímat vědci…

Zprávu o sběru a využívání spiruliny, tedy dihé kolem Čadského jezera lidmi z kmene Kanembu publikoval poprvé francouzský vědec Dangeard v roce 1940. Také si všiml toho, že jde o stejnou sinici, která je také hlavní potravou plameňáků obývajících některá africká jezera.

Trvalo další 24 let, než se spirulině začal věnovat další vědec – belgický botanik Jean Léonard. Pozoruhodné zelené koláče, které se prodávaly na místních trzích, vzbudily jeho pozornost natolik, aby zkoumal, odkud pocházejí a o jaké organismy se jedná.

Spirulina - výzkum, studieJen o několik let později (1967) byla spirulina vědeckou obcí označena za pozoruhodnou potravinu budoucnosti.

Byly provedeny analýzy nutričního složení dihé. Ty potvrdily, že 60 – 70 % obsahu sušené spiruliny tvoří vysoce kvalitní proteiny s podílem esenciálních aminokyselin. Tyto závěry odstartovaly další a další analýzy, výzkumy a studie týkající se zvláštního modrozeleného organismu.

Tecuitlatl – zelený poklad starých Aztéků

Několik tisíc let je spirulina hlavním zdrojem bílkovin kmene Kenembe a dalších afrických kmenů. Od pradávna ji také využívají původní obyvatelé Střední Ameriky. Spirulina přirozeně osídlovala také některá mexická jezera, která posléze povětšinou ustoupila rozpínajícímu se Mexico City. Dodnes však dává odstín vodám jezera Texcoco.

Spirulina, aztékové

V 16. století, kdy Španělé objevily Mexiko, také registrovaly zvláštní aztécký pokrm. Měl podobu zelených koláčů a pocházel z vod místních jezer. Aztékové tyto koláče nazývaly tecuitlatl a oceňovaly je jako zelené zlato. Nezřídka je kombinovaly s kakaem. Údajně šlo o potravu zdejších maratonců.

Objevení spiruliny západní civilizací

Bylo to ve stejné době, kdy Léonard znovuobjevil africkou spirulinu, tehdy si jistá mexická společnost vyžádala studii řasy objevující se v blízkosti jezer kolem Mexico City. Výsledkem byl první detailní studie o spirulině, jejích vlastnostech a možnostech pěstování.

Tato studie se posléze stala součástí práce Zarrouka (1966), která položila základní kámen pro umělé pěstování spiruliny. Její produkce od té doby po celém světě jenom vzkvévá. Jako zdravou potravinu a doplněk stravy spirulinu v současnosti pěstují v mnoha zemích Asie, k velkým producentům spiruliny se dnes řadí také USA.

Spirulina pod mikroskopem

Není spirulina jako spirulina

V současné době najdeme i na českém trhu celé spektrum různých druhů spiruliny. Některé názvy toho však o samotné spirulině a jejím původu moc neřeknou. Například ryze marketingový název Spirulina alga jenom definuje, že se jedná o řasu (z latiny alga).

Ve skutečnosti přitom podle posledních vědeckých poznatků jde spíše o zeleno-modrou mikrořasu, botanicky přesně jednoduchou vláknitou sinici řádu Ascillatoriales, kyanobakterii – tedy bakterii s obsahem chlorofylu schopnou fotosyntézy.

Biologové aktuálně definují asi šedesát druhů spiruliny. Předmětem vědeckého bádání je však především Spirulina platensis, potažmo Spirulina maxima. Ani to však nejsou přesné vědecké názvy, botanicky jde o druhy Arthrospira platensis a Arhrospira maxima.

Některé komerční produkty se spirulinou se označují dle původu. Spirulina pacific je tedy názvem spiruliny pocházející z ostrovů Tichého oceánu. Spirulina azteca (Spirulina maxima) je pak pravděpodobně z amerického kontinentu. Největším producentem Střední a Jižní Ameriky je Chile, takže Spirulina azteka bude mít původ zřejmě tam.

Spirulina je přitom natolik adaptabilním organismem, že prostředí, ve kterém žije, přizpůsobuje také buněčnou stavbu a morfologické vlastnosti. V různých částech světa tak má spirulina různý charakter. Vždy však slibuje vysoce výživné složení a zdraví prospěšné účinky. Jaké? To se dozvíte v našich dalších článcích: Co o spirulině tvrdí odborníci? Možná budete překvapeni! nebo Spirulina a krása. Recepty, které z vás udělají bohyni!

A pokračování příběhu spiruliny?

Jak zakončíte příběh spiruliny, která z různých koutů světa doputovala až k nám do Čech? Necháte se inspirovat původními africkými kmeny nebo starými Aztéky a využijete ji také pro sebe a pro své zdraví?

DÁLE ČTĚTE: 11 zajímavostí o spirulině, které potřebujete znát. 

Spirulina je sinice, přesto užitečná. Znáte její příběh?
5 (100%) 2 hlas[ů]

Přidejte komentář

XHTML: Můžete použít tyto značky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>