Éčka v potravinách – škodí nebo prospívají?

éčka v potravinách

Éčka v potravinách. Již samotný název budí obavy. Většina z nás si cení svého zdraví. I proto jsme také často nějakým způsobem dospěli k závěru, že éčka v potravinách zdraví příliš neprospívají.

Tuto myšlenku podporují i bulvární novinové titulky, že v některé potravině bylo nalezeno to a to nebezpečné éčko. Pravdou je, že veškerá éčka v potravinách podléhají přísnému schvalovacímu procesu, regulaci a kontrole. Tedy by nebezpečná pro zdraví být neměla. Jak je to ve skutečnosti?

éčka barviva

Éčka ovlivňují technické vlastnosti potravin – barva, chuť, aroma, konzistence, ale i trvanlivost a odolnost vůči teplotám 

 

Potřebujeme v potravinách éčka?

Jistě, některé éčko může být v některých směrech i škodlivé, ale jistě ne všechna. Navíc řada potravin se bez éček neobejde. Není to jen kvůli chuti, barvě či konzistenci, je to i kvůli trvanlivosti.

Éčka totiž nejsou jenom zvýrazňovače chuti nebo aromata, barviva, regulátory kyselosti, stabilizátory, zahušťovadla, želírující látky, tavící soli, emulgátory, zahušťovadla, plnidla, odpěňovače, protispékavé látky, leštící látky nebo náhradní sladidla, ale také konzervanty.

Konzervanty jako jedna ze stěžejních kategorií éček přímo zajišťují bezpečnost potravin, chrání danou potravinu před škodlivými mikroorganismy, například plísněmi.

ČTĚTE TAKÉ: Vše o konzervantech a jejich vlivu na zdraví. Potřebujeme je vlastně? 

 

Jak to s těmi éčky v potravinách vlastně je?

Připravili jsme pro vás celý seriál s mnoha praktickými a užitečnými informacemi. Podíváme se na éčka v potravinách ze všech stran. V tomto článku se budeme souhrnně věnovat všem éčkům, v dalších pak přiblížíme konzervanty, glutamáty nebo umělá sladidla.

Odhalíme strašáka a ukážeme vám v jasném světle jeho skryté hrozby tak, aby vás už více nestrašil. Začněme pěkně o začátku.

 

Co jsou to vlastně “éčka”?

Jako éčka se označují přídatné látky, aditiva, která najdeme v potravinách. Do potravin se přidávají v průběhu průmyslové výroby, z technologických, ale také praktických nebo ekonomických důvodů. Například zmiňované konzervanty prodlužují životnost dané potraviny, tím také snižují její cenu.

Pokud se chcete éčkům co nejvíce vyhnout, nikdy nenakupujte zpracované potraviny a polotovary. Zásady čerstvého jídelníčku zde platí dvojnásob.

Přídatné látky mají různou podobu, ale jejich značení je jednotné – sestává se s počátečního písmena E a tří nebo čtyřmístného čísla. Toto číslo je mezinárodním kódem, který využívá celá Evropská unie, ale najdeme ho také v tzv. Codex Alimentarius, který navazuje na evropské standardy. Jde o sbírku mezinárodně uznávaných standardů, postupů, směrnic a doporučení týkajících se bezpečnosti potravin.

 

zdravá žena

Do skutečně zdravého jídelníčku éčka nepatří. 

 

Éčko jako znak bezpečnosti

Pokud některé aditivum nese mezinárodní kód začínající na E, je toto značení současně potvrzením o bezpečnosti. Každé aditivum s mezinárodním kódem, každé éčko je testováno a schvalováno mezinárodní organizací European food Safety Authority (EFSA).

Jak vysvětluje profesorka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze: „Všechna éčka, tedy látky přidávané do potravin označené kódem E, musí být schváleny organizací EFSA. Předtím však procházejí rozsáhlými hygienicko-toxikologickými texty. Normativně se stanovuje také množství aditiva, které se do určité konkrétní potraviny smí přidávat.

Toto množství je určeno koeficientem maximálního množstvím dané látky, které ještě nevyvolává nežádoucí účinky a odvíjí se také od průměrné spotřeby dané potraviny.“

Ta skutečně nebezpečná a prokazatelně škodlivá éčka by neměla projít schvalovacím procesem a toxikologickými testy. Na druhé straně se v praxi setkáváme i s éčky, která jsou schválená, a přesto se znovu otevírá jejich riziko a nepříznivý vliv na lidské zdraví.

V Evropské unii šlo svého času například o kyselinu mravenčí, kyselinu octovou – bezvodnou, octan sodný – bezvodný a další. U nás byla tato éčka zakázána (dříve než v EU). Přestože legislativa EU je legislativě jednotlivých členských zemí podobná, česká legislativa je oproti té evropské přísnější. Výše uvedené přídatné látky tak v českých potravinách nebyly, zatímco v potravinách vyráběných v zahraničí se na ně dalo narazit.

 

Každé éčko má svůj důvod

V rámci schvalovacího procesu a testování éček Evropská unie také definuje důvody, kdy je možné éčka v potravinách používat. Vždy se smí využít pouze v případě, že danou potravinu není možné upravit jiným způsobem (například protispékavé látky využité jako aditivum práškového cukru nebo soli). Za relevantní důvod se však považuje i použití éček kvůli vzhledového přizpůsobení potraviny zákazníkovým očím.

Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest, k tomu dodává: „Při relativní benevolenci k užívání aditiv je na druhé straně přímo zakázáno, aby přídatné látky kryly nebo přispívaly ke krytí nedostatků potravin, které vznikly špatnými hygienickými podmínkami při výrobě anebo využitím vadných primárních surovin.“

 

VIDEO: Problematice éček se věnuje i Karolína Hlavatá a Petr Havlíček z iniciativy Vím, co jím

 

Kategorie přídatných látek – éček

Již v úvodu jsme naznačili, že existuje celá škála přídatných látek. Základní kategorie lze rozpoznat již prostřednictvím mezinárodního kódu.

Éčka v potravinách podle kódů:

Pokud některá přídatná látka náleží k více kategoriím, primární je ta, která odpovídá účelu použití u dané potraviny.

 

syntetická éčka v rajčatech

Možná neuvěříte, ale pokud by byl spotřebitelský zájem, potravináři by s éčky “vykouzlili” i tyhle rajčata

 

Přídatné látky přírodní a syntetické

Z názvů kategorií éček lze vyčíst, že některé přídatné látky mohou být dokonce zdraví prospěšné, třeba antioxidanty. Mezi přídatnými látkami lze najít i chlorofyly a chlorofyliny (E 140), vitamín C – kyselinu askorbovou (E 300) nebo pektiny (E 440).

Zdaleka ne všechna éčka pocházejí z laboratoří. Některé mohou mít i přírodní původ. Může jít o látky, které běžně najdeme v ovoci a zelenině. Udává se, že ze všech éček má syntetický původ asi jenom třetina.

Na druhé straně se setkáváme i látkami, které jsou přírodně identické, tedy vznikají synteticky, ač je najdeme i v přírodě. Například zmiňovaný vitamín C může mít přírodní původ, ale může jít také o synteticky vyráběnou látku. Mezi přírodním a syntetickým vitamínem je rozdíl, který se však při výrobě potravin nezohledňuje. Více v článku: Vitamíny a minerály – proč ty syntetické nefungují.

 

V čem je ta potíž?

Není to jen o přírodním či syntetickém původu éček. Jakkoli je dané éčko označováno jako bezpečné, nikdo nemůže zaručit, že na ně citliví jedinci nebudou reagovat negativně. Vždy se jedná o přísadu, která se do potraviny přidává uměle.

Největší problém je právě ve velkých dávkách. V současné stravě nemáme jenom velké dávky některých éček, denně konzumujeme příliš velké dávky celé řady éček. Ty spolu mohou pochopitelně reagovat, doposud se však přesně neví jak. Neexistují studie a výzkumy, které by se zabývaly vzájemným působením různých éček na lidské zdraví. A tak se můžeme zatím jen dohadovat.

TIP: Ne všude musejí být nutně přidané éčka. Například směs zelených potravin Blendea SUPERGREENS žádná éčka neobsahuje. V jejím složení najdete skutečně jenom zelené potraviny, navíc v BIO kvalitě – chlorellu, spirulinu, mladý ječmen a zelenou pšenici doplňuje voňavá máta. Neobsahuje žádnou chemii! Nejenom jeden, ale hned 9 důvodů, proč právě Blendea.

 

Užívání blendea SUPERGREENS

 

Éčka v potravinách – škodí nebo prospívají?
5 (100%) 2 hlas[ů]

Přidejte komentář

XHTML: Můžete použít tyto značky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

NOVÝ PRODUKT

Blendea
SUPERPROTEIN

Pořiďte si kvalitní zdroj rostlinných bílkovin se superpotravinami.

Zjístit více