Syndrom vyhoření a 10 rozumných tipů, jak mu předcházet ‍

Syndrom vyhoření je stav emocionálního vyčerpání, který je často spojený se ztrátou zájmu o profesní a pracovní povinnosti či postup, nebo dokonce o zaujetí v osobním životě člověka.  Často vede právě k poklesu efektivity práce či ke deprimujícím stavům. Syndromem vyhoření trpí až 20 % Čechů. Jaké jsou příznaky, projevy a jak syndromu vyhoření zabránit?

Syndrom vyhoření není zatím oficiálně uznaná diagnóza, nejde ho proto považovat za duševní onemocnění. I přesto jde o velmi diskutované téma dnešní doby a jeho příznaky se objevují u čím dál tím více mladých lidí především do věku 44 let.

Syndrom vyhoření není zatím oficiálně uznaná diagnóza, nejde ho proto považovat za duševní onemocnění.

I přesto jde o velmi diskutované téma dnešní doby a jeho příznaky se objevují u čím dál tím více mladých lidí především do věku 44 let.

Jaké jsou příznaky syndromu vyhoření?

Hlavními spouštěči syndromu vyhoření jsou chronický stres, permanentní časový tlak a vysoké emoční napětí. Jde o reakci těla a především mysli na dlouhodobé psychické vyčerpání, intenzivní zaujetí určitým úkolem a každodenní stres.

VIDEO: Cviky hormonální jógy proti stresu. 

Jak se syndrom vyhoření projevuje?

• Chronický stres, který je i spouštěčem
• Emoční vyčerpání
• Celková únava
• Pokles výkonu
• Pokles pracovního nadšení
• Ztráta zájmu o prováděné úkoly a nezájem o výsledek
• Deprese a úzkost
• Poruchy paměti a soustředění
• Poruchy spánku
• Nespokojenost sama se sebou
• Snížení sebedůvěry
• Zhoršení mezilidských vztahů
• Tendence k opakovanému užívání psychoaktivních látek
• Potíže se zažíváním, s dýcháním, sexualitou…

ZDRAVÝ TIP PRO FYZICKOU A DUŠEVNÍ POHODU: Jak se nakopnout?

Blendea SUPERGREENS vám každé ráno dodá ideální dávku energie.

Blendea je směs zeleného ječmene, mladé pšenice, chlorelly, spiruliny a máty peprné. Tyto superpotraviny celkově povzbudí organismus a doplní potřebné vitamíny i minerály.

Koho může syndrom vyhoření potkat nejčastěji?

Nejčastější výskyt syndromu vyhoření najdeme u osob, které mají náročný a intenzivní kontakt s lidmi, kteří je zpětně hodnotí. Jde o profese, které obnášejí vysoké nároky orientované na výkon a kde mohou nastat fatální následky v případě možného omylu.

Jednoduše u lidí, jejichž pracovní výkony jsou úzce spjaty s velkou odpovědností a přílišným pracovním nasazením, které zasahuje až do soukromého života.

Syndrom vyhoření hrozí ale také osobám, jejichž práce je stereotypní nebo špatně finančně ohodnocená. Stres se však nutně neváže k dané profesi. Souvisí i s osobnostními charakteristikami, s tím, jak se kdo dokáže vyrovnat se zmíněným stresem a jaký je celkově jeho životní styl.

Konkrétně se syndrom vyhoření může objevit hlavně u lidí, kteří mají takzvanou pomáhající profesi a pro které je jejich práce „posláním“. Nejčastěji jsou to lékaři a zdravotní sestry, psychologové, pracovníci v sociální správě, policisté, učitelé, ale i manažeři, programátoři nebo architekti či právníci.

Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a jeho realitou, mezi ideály a skutečností.

„Syndromem vyhoření si podle literatury během kariéry projde zhruba čtvrtina pracujících. Zatímco dříve byl doménou pomáhajících profesí, podle průzkumu společnosti Commservis.com ho prožila už více než polovina českých manažerů.

Není se čemu divit, i manažeři jsou lidé, kteří musí komunikovat s ostatními. Při ekonomických problémech cítí, že mají omezený manévrovací prostor.“

Psycholožka Mgr. Hana Slánská, lipalip.cz

3 hlavní fáze syndromu vyhoření

Fáze 1

V první fázi cítíme nadměrné nadšení a máme vysoké, idealistické cíle. Máme tendenci přeceňovat náš potenciál a jsme ochotni neúnavně pracovat.

Fáze 2

Začínají se objevovat problémy, které nás zpomalují. Abychom je kompenzovali, pracujeme ještě víc. Snažíme se čím dál víc, ale začínáme mít pocit, že naše problémy jsou nepřekonatelné.

Pokud jsme se během první fáze nezačali obávat hromadících se překážek, začneme to dělat nyní. Přesto se tyto obavy snažíme ignorovat.

Namísto toho obviňujeme ostatní, kritizujeme systém, ztrácíme zájem o svou práci a začneme zpochybňovat vlastní odborné znalosti. Přicházejí i první fyzické projevy a my se cítíme stále více podrážděni.

Fáze 3

Jsme naprosto zklamaní vším, co se kolem nás děje, jsme nemotivovaní až demotivovaní. Deprese se stane součástí našeho každodenního života a život sám se zdá být bezvýznamný. Cítíme, že jsme na konci svých sil a chceme všechno zcela vzdát.

Nenechte svou pracovní píli a nasazení dojít až do fáze syndromu vyhoření. 

7 fází vyhoření podle německého psychologa Matthiase Burische

1. Výstražné příznaky vyhoření

První fáze vyhoření začíná neúnavným úsilím o úspěch. Tím vyčerpáme nadměrné množství energie (jsme hyperaktiviní, bereme si dobrovolné neplacené přesčasy, odmítáme osobní potřeby…) Následně logicky přichází celkové vyčerpání (například nedostatek energie, poruchy spánku…)

2. Snížené odhodlání

Směrem ke klientům či k pacientům začínáme ztrácet pozitivní emoce, ztrácíme empatii a nahrazuje ji cynismus. Jsme rozčarovaní z práce, objevuje se znechucení, únava a myslí jsme zcela nepřítomni.

Nabýváme pocitu, že si zasloužíme více, cítíme se podhodnoceni nebo zneužívaní, máme nelibost k pracovním výkonům.

3. Emoční reakce

Přichází deprese, pocity viny a selhání. Také se může objevit agrese, obviňujeme ostatní, jsme náladoví, podráždění, není s námi rozumná řeč.

4. Zhoršení

Zhoršují se nám naše kognitivní funkce, jsme dezorganizovaní, nerozhodní, nedokážeme se řádně koncentrovat, přebíháme od jednoho k druhému, nic ale nejsme schopni pořádně dokončit. Naše motivace je výrazně snížená, stejně tak i flexibilita, kreativita a představivost.

5. Stabilizace

Náš emocionální život se promění v lhostejnost. Změní se i náš sociální život, například se vyhýbáme neformálním kontaktům a začínáme se cítit velmi osamělí.

Nemáme ale o nic zájem, náš volný čas se proměnil v prázdno. Nemáme chuť se věnovat ani aktivitám, kterým jsme se věnovali dříve (jako třeba zahrádkářství, pěší turistika, čtení…).

6. Psychosomatické reakce

Ty mají mnoho podob. Například nespavost, bolesti hlavy, potíže s dýcháním, vysoký krevní tlak, problémy se zažíváním.

KLIKNĚTE A ČTĚTE: Jak přesně vám Blendea pomůže s trávením? 

7. Poslední fáze

Poslední fází je pak čiré zoufalství, pocity bezmocnosti a beznaděje až do bodu sebevražedných tendencí.

Obecně tedy můžeme syndrom vyhoření shrnout jako stav, kdy se u jedince vyskytuje ztráta činorodosti, přichází pocity zklamání a hořkosti při hodnocení minulosti.

Jedinec ztrácí zájem o svou práci i o osobní rozvoj či osobní život. Spokojuje se s každodenním stereotypem, snaží se pouze přežít a nemít problémy. Dochází ke ztrátě tvořivosti, iniciativy a spontánnosti, převažují negativní pocity od agresivity až po depresi.

Tyto stavy byste rozhodně neměli podcenit a jakýkoliv náznak pocitu vyhoření určitě začít rychle řešit.

Jak předejít syndromu vyhoření (prevence)?

Rady, jak syndromu vyhoření předejít anebo jak ho zastavit, dokud je ještě čas, se mohou zdát banální. Možná banální opravdu jsou, o to větší překvapení je fakt, jak složité je pro lidi se těmito radami řídit.

V první řadě je důležité, abyste po svém boku měli silného a chápavého partnera a kolem sebe kamarády, se kterými si rozumíte a máte si s nimi co říct. Protože nastane-li ve vašem životě nějaký problém, jako je třeba vyhoření, jsou to právě oni, kdo by vám měl být oporou a pomoci vám vrátit zpět chuť do života.

V druhé řadě musíte myslet alespoň o kapku více na sebe než na svou práci. Ano, pocit dosaženého cíle, dobře odvedené práce a postup v kariéře jsou lákavé vyhlídky a nepochybně naplňující emocí, nicméně nic se nemá přehánět a nesnažte se toho dosáhnout přes mrtvoly. Nezapomínejte, že nejprve jste tu vy a vaše zdraví a potom až práce.

Naučte se říkat NE a nezapomínejte relaxovat. Je jedno, jestli si odpočinete procházkou v přírodě, venčením svého psího mazlíčka, čtením oblíbených knih, tancem, jógou, boxem, společenskou hrou, vařením, pečením anebo koukáním na milovaný seriál. Nenechte si v žádném případě své oblíbené činnosti vzít. Naplánujte si je a nedovolte, aby je práce nahradila a vytlačila z vašeho života.

Na psychických potížích se může podílet také zaměstnání bez jasně vymezených kompetencí. Proto si všechno včas a pořádně se svým nadřízeným nastavte. Komu se zodpovídáte, koho máte naopak na starosti vy a jaké jsou konkrétní cíle u vaší pozice a kdy je reálné je splnit.

Neodkývejte nic, co dopředu víte, že vás bude stát více energie a času, než jste schopni reálně investovat. Nebo víc, než máte zaplaceno. Dokud nemáte splněný jeden velký úkol, nehrňte se do dalšího. Udělejte si plán a buďte systematičtí.

Někdy je na místě i změna povolání. V dnešní době to není nic neobvyklého ani nic, za co by se měl člověk stydět. Pokud cítíte, že máte náročnou profesi, kterou už nejste vnitřně schopni zvládnout, je na čase jít.

Stejně tak v případě, pokud máte naopak pocit, že máte na víc, ale nedostává se vám prostoru k seberealizaci. Najít si tu vhodnou profesi a pozici může být mnohem těžší, než se zdá. Nicméně se jednoznačně vyplatí hledat a ten čas a energii tomu věnovat.

Naučte se říkat NE a zbavíte se mnohých zbytečností, které vás stresují 

10 snadných tipů, jak se vyhnout syndromu vyhoření

1. Nastavte nárokům svého nadřízeného i nárokům svým tu pravou laťku. Nepodceňujte se, ale ani nepřeceňujte.
2. Naučte se říkat NE. Pokud cítíte, že povinnosti, které se na vás valí, jsou nad rámec vašich sil nebo kompetencí, řekněte to nahlas a nesnažte se za každou cenu vyhovět všem. Ta cena je totiž občas až příliš vysoká.
3. Buďte otevřeni novým výzvám, ale jen takovým, které vás opravdu mohou posunout dál, a to tím směrem, který je vám sympatický a se kterým se dokážete ztotožnit. Učte se od zkušených, inspirujte se, motivujte se.
4. Pomáhejte druhým jen do určité míry. Opět platí, že vy nejste jediní, kdo může spasit svět anebo vyřešit daný problém. Buďte zde pro druhé, ale zároveň je nechte také trochu samostatně pracovat. Nemůžete být zodpovědni za všechny a za všechno.
5. Stanovte si priority a těmi se řiďte. Dokud nedokončíte jeden úkol, nepouštějte se do dalšího. Plánujte a pracujte podle seznamu. Větší úkoly si pak rozdělte na menší dílčí kroky, které bude snadnější zvládnout.
6. Věřte ostatním okolo sebe a nechte si pomoct. Není možné, aby veškerá zodpovědnost ležela jen na jednom člověku. Úkolujte, delegujte a důvěřujte.
7. Buďte zdravě kritičtí k sobě i ke svým spolupracovníkům. Ohlédněte se zpět, co se povedlo a co ne. Pochvalte se za úspěchy, neúspěchy zanalyzujte, připravte si argumentaci a poučte se z chyb.
8. Buďte otevření jak ke svému nadřízenému, tak k sobě, ale i ke svým podřízeným. Cokoli, co se vám nelíbí, dejte asertivně najevo. Pokud vás něco trápí, rychle problém řešte s kompetentní osobou. Neutápějte se v předsudcích, lžích a nespokojenosti.
9. Už žádný komunikační šum. Pokud vám něco není jasné, nejste si jistí, jak máte postupovat anebo se na poradě, kde jste nebyli, upeklo něco, čemu zcela nerozumíte, ptejte se. Není to ostuda, předejdete možným mýlkám a domněnkám. Navíc projevíte zájem, což je žádoucí.
10. Odpočívejte. Nezapomínejte na pravidelnou dovolenou, nenechte se ochudit o pauzu na oběd, nechávejte si volné večery nebo víkendy a věnujte se také sami sobě.

Pamatujte, že syndrom vyhoření vzniká v našich hlavách. Pokud se sami přesvědčíte, že vaše práce, vztahy a záliby mají smysl, vyhoření předejdete.

Pokud se to nepovede hned, najděte si jinou práci, jiné vztahy a jiné záliby. Využijte své právo cítit se v životě šťastně a spokojeně. Váš život se zlepší a prodlouží.

KLIKNĚTE A ČTĚTE TAKÉ: Jak bojovat se běžnými stresovými situacemi?