Syndrom vyhoření je stav emocionálního vyčerpání, který je často spojený se ztrátou zájmu o profesní a pracovní povinnosti či postup, nebo dokonce o zaujetí v osobním životě člověka. Často vede právě k poklesu efektivity práce či ke deprimujícím stavům. Syndromem vyhoření trpí až 20 % Čechů. Jaké jsou příznaky, projevy a jak syndromu vyhoření zabránit?
Syndrom vyhoření není zatím oficiálně uznaná diagnóza, nejde ho proto považovat za duševní onemocnění. I přesto jde o velmi diskutované téma dnešní doby a jeho příznaky se objevují u čím dál tím více mladých lidí především do věku 44 let.
Syndrom vyhoření je stav emocionálního vyčerpání, který je často spojený se ztrátou zájmu o profesní a pracovní povinnosti či postup, nebo dokonce o zaujetí v osobním životě člověka. Často vede právě k poklesu efektivity práce či ke deprimujícím stavům. Syndromem vyhoření trpí až 20 % Čechů. Jaké jsou příznaky, projevy a jak syndromu vyhoření zabránit?
Syndrom vyhoření není zatím oficiálně uznaná diagnóza, nejde ho proto považovat za duševní onemocnění. I přesto jde o velmi diskutované téma dnešní doby a jeho příznaky se objevují u čím dál tím více mladých lidí především do věku 44 let.
Jaké jsou příznaky syndromu vyhoření?
Hlavními spouštěči syndromu vyhoření jsou chronický stres, permanentní časový tlak a vysoké emoční napětí. Jde o reakci těla a především mysli na dlouhodobé psychické vyčerpání, intenzivní zaujetí určitým úkolem a každodenní stres.
VIDEO: Cviky hormonální jógy proti stresu.
Jak se syndrom vyhoření projevuje?
- Chronický stres, který je i spouštěčem
- Emoční vyčerpání
- Celková únava
- Pokles výkonu
- Pokles pracovního nadšení
- Ztráta zájmu o prováděné úkoly a nezájem o výsledek
- Deprese a úzkost
- Poruchy paměti a soustředění
- Poruchy spánku
- Nespokojenost sama se sebou
- Snížení sebedůvěry
- Zhoršení mezilidských vztahů
- Tendence k opakovanému užívání psychoaktivních látek
- Potíže se zažíváním, s dýcháním, sexualitou…
ZDRAVÝ TIP PRO FYZICKOU A DUŠEVNÍ POHODU: Jak se nakopnout?
Blendea SUPERGREENS vám každé ráno dodá ideální dávku energie.
Blendea je směs zeleného ječmene, mladé pšenice, chlorelly, spiruliny a máty peprné. Tyto superpotraviny celkově povzbudí organismus a doplní potřebné vitamíny i minerály.
Koho může syndrom vyhoření potkat nejčastěji?
Nejčastější výskyt syndromu vyhoření najdeme u osob, které mají náročný a intenzivní kontakt s lidmi, kteří je zpětně hodnotí. Jde o profese, které obnášejí vysoké nároky orientované na výkon a kde mohou nastat fatální následky v případě možného omylu.
Jednoduše u lidí, jejichž pracovní výkony jsou úzce spjaty s velkou odpovědností a přílišným pracovním nasazením, které zasahuje až do soukromého života.
Syndrom vyhoření hrozí ale také osobám, jejichž práce je stereotypní nebo špatně finančně ohodnocená. Stres se však nutně neváže k dané profesi. Souvisí i s osobnostními charakteristikami, s tím, jak se kdo dokáže vyrovnat se zmíněným stresem a jaký je celkově jeho životní styl.
Konkrétně se syndrom vyhoření může objevit hlavně u lidí, kteří mají takzvanou pomáhající profesi a pro které je jejich práce „posláním“. Nejčastěji jsou to lékaři a zdravotní sestry, psychologové, pracovníci v sociální správě, policisté, učitelé, ale i manažeři, programátoři nebo architekti či právníci.
„Syndromem vyhoření si podle literatury během kariéry projde zhruba čtvrtina pracujících. Zatímco dříve byl doménou pomáhajících profesí, podle průzkumu společnosti Commservis.com ho prožila už více než polovina českých manažerů.
Není se čemu divit, i manažeři jsou lidé, kteří musí komunikovat s ostatními. Při ekonomických problémech cítí, že mají omezený manévrovací prostor.“
Psycholožka Mgr. Hana Slánská, lipalip.cz
3 hlavní fáze syndromu vyhoření
Fáze 1
V první fázi cítíme nadměrné nadšení a máme vysoké, idealistické cíle. Máme tendenci přeceňovat náš potenciál a jsme ochotni neúnavně pracovat.
Fáze 2
Začínají se objevovat problémy, které nás zpomalují. Abychom je kompenzovali, pracujeme ještě víc. Snažíme se čím dál víc, ale začínáme mít pocit, že naše problémy jsou nepřekonatelné.
Pokud jsme se během první fáze nezačali obávat hromadících se překážek, začneme to dělat nyní. Přesto se tyto obavy snažíme ignorovat.
Namísto toho obviňujeme ostatní, kritizujeme systém, ztrácíme zájem o svou práci a začneme zpochybňovat vlastní odborné znalosti. Přicházejí i první fyzické projevy a my se cítíme stále více podrážděni.
Fáze 3
Jsme naprosto zklamaní vším, co se kolem nás děje, jsme nemotivovaní až demotivovaní. Deprese se stane součástí našeho každodenního života a život sám se zdá být bezvýznamný. Cítíme, že jsme na konci svých sil a chceme všechno zcela vzdát.
Nenechte svou pracovní píli a nasazení dojít až do fáze syndromu vyhoření.
7 fází vyhoření podle německého psychologa Matthiase Burische
1. Výstražné příznaky vyhoření
První fáze vyhoření začíná neúnavným úsilím o úspěch. Tím vyčerpáme nadměrné množství energie (jsme hyperaktiviní, bereme si dobrovolné neplacené přesčasy, odmítáme osobní potřeby…) Následně logicky přichází celkové vyčerpání (například nedostatek energie, poruchy spánku…)
2. Snížené odhodlání
Směrem ke klientům či k pacientům začínáme ztrácet pozitivní emoce, ztrácíme empatii a nahrazuje ji cynismus. Jsme rozčarovaní z práce, objevuje se znechucení, únava a myslí jsme zcela nepřítomni.
Nabýváme pocitu, že si zasloužíme více, cítíme se podhodnoceni nebo zneužívaní, máme nelibost k pracovním výkonům.
3. Emoční reakce
Přichází deprese, pocity viny a selhání. Také se může objevit agrese, obviňujeme ostatní, jsme náladoví, podráždění, není s námi rozumná řeč.
4. Zhoršení
Zhoršují se nám naše kognitivní funkce, jsme dezorganizovaní, nerozhodní, nedokážeme se řádně koncentrovat, přebíháme od jednoho k druhému, nic ale nejsme schopni pořádně dokončit. Naše motivace je výrazně snížená, stejně tak i flexibilita, kreativita a představivost.
5. Stabilizace
Náš emocionální život se promění v lhostejnost. Změní se i náš sociální život, například se vyhýbáme neformálním kontaktům a začínáme se cítit velmi osamělí.
Nemáme ale o nic zájem, náš volný čas se proměnil v prázdno. Nemáme chuť se věnovat ani aktivitám, kterým jsme se věnovali dříve (jako třeba zahrádkářství, pěší turistika, čtení…).
6. Psychosomatické reakce
Ty mají mnoho podob. Například nespavost, bolesti hlavy, potíže s dýcháním, vysoký krevní tlak, problémy se zažíváním.
KLIKNĚTE A ČTĚTE: Jak přesně vám Blendea pomůže s trávením?
7. Poslední fáze
Poslední fází je pak čiré zoufalství, pocity bezmocnosti a beznaděje až do bodu sebevražedných tendencí.
Tyto stavy byste rozhodně neměli podcenit a jakýkoliv náznak pocitu vyhoření určitě začít rychle řešit.
Jak předejít syndromu vyhoření (prevence)?
Rady, jak syndromu vyhoření předejít anebo jak ho zastavit, dokud je ještě čas, se mohou zdát banální. Možná banální opravdu jsou, o to větší překvapení je fakt, jak složité je pro lidi se těmito radami řídit.
V první řadě je důležité, abyste po svém boku měli silného a chápavého partnera a kolem sebe kamarády, se kterými si rozumíte a máte si s nimi co říct. Protože nastane-li ve vašem životě nějaký problém, jako je třeba vyhoření, jsou to právě oni, kdo by vám měl být oporou a pomoci vám vrátit zpět chuť do života.
V druhé řadě musíte myslet alespoň o kapku více na sebe než na svou práci. Ano, pocit dosaženého cíle, dobře odvedené práce a postup v kariéře jsou lákavé vyhlídky a nepochybně naplňující emocí, nicméně nic se nemá přehánět a nesnažte se toho dosáhnout přes mrtvoly. Nezapomínejte, že nejprve jste tu vy a vaše zdraví a potom až práce.
Naučte se říkat NE a nezapomínejte relaxovat. Je jedno, jestli si odpočinete procházkou v přírodě, venčením svého psího mazlíčka, čtením oblíbených knih, tancem, jógou, boxem, společenskou hrou, vařením, pečením anebo koukáním na milovaný seriál. Nenechte si v žádném případě své oblíbené činnosti vzít. Naplánujte si je a nedovolte, aby je práce nahradila a vytlačila z vašeho života.
Na psychických potížích se může podílet také zaměstnání bez jasně vymezených kompetencí. Proto si všechno včas a pořádně se svým nadřízeným nastavte. Komu se zodpovídáte, koho máte naopak na starosti vy a jaké jsou konkrétní cíle u vaší pozice a kdy je reálné je splnit.
Neodkývejte nic, co dopředu víte, že vás bude stát více energie a času, než jste schopni reálně investovat. Nebo víc, než máte zaplaceno. Dokud nemáte splněný jeden velký úkol, nehrňte se do dalšího. Udělejte si plán a buďte systematičtí.
Někdy je na místě i změna povolání. V dnešní době to není nic neobvyklého ani nic, za co by se měl člověk stydět. Pokud cítíte, že máte náročnou profesi, kterou už nejste vnitřně schopni zvládnout, je na čase jít.
Stejně tak v případě, pokud máte naopak pocit, že máte na víc, ale nedostává se vám prostoru k seberealizaci. Najít si tu vhodnou profesi a pozici může být mnohem těžší, než se zdá. Nicméně se jednoznačně vyplatí hledat a ten čas a energii tomu věnovat.
Naučte se říkat NE a zbavíte se mnohých zbytečností, které vás stresují
10 snadných tipů, jak se vyhnout syndromu vyhoření
- Nastavte nárokům svého nadřízeného i nárokům svým tu pravou laťku. Nepodceňujte se, ale ani nepřeceňujte.
- Naučte se říkat NE. Pokud cítíte, že povinnosti, které se na vás valí, jsou nad rámec vašich sil nebo kompetencí, řekněte to nahlas a nesnažte se za každou cenu vyhovět všem. Ta cena je totiž občas až příliš vysoká.
- Buďte otevřeni novým výzvám, ale jen takovým, které vás opravdu mohou posunout dál, a to tím směrem, který je vám sympatický a se kterým se dokážete ztotožnit. Učte se od zkušených, inspirujte se, motivujte se.
- Pomáhejte druhým jen do určité míry. Opět platí, že vy nejste jediní, kdo může spasit svět anebo vyřešit daný problém. Buďte zde pro druhé, ale zároveň je nechte také trochu samostatně pracovat. Nemůžete být zodpovědni za všechny a za všechno.
- Stanovte si priority a těmi se řiďte. Dokud nedokončíte jeden úkol, nepouštějte se do dalšího. Plánujte a pracujte podle seznamu. Větší úkoly si pak rozdělte na menší dílčí kroky, které bude snadnější zvládnout.
- Věřte ostatním okolo sebe a nechte si pomoct. Není možné, aby veškerá zodpovědnost ležela jen na jednom člověku. Úkolujte, delegujte a důvěřujte.
- Buďte zdravě kritičtí k sobě i ke svým spolupracovníkům. Ohlédněte se zpět, co se povedlo a co ne. Pochvalte se za úspěchy, neúspěchy zanalyzujte, připravte si argumentaci a poučte se z chyb.
- Buďte otevření jak ke svému nadřízenému, tak k sobě, ale i ke svým podřízeným. Cokoli, co se vám nelíbí, dejte asertivně najevo. Pokud vás něco trápí, rychle problém řešte s kompetentní osobou. Neutápějte se v předsudcích, lžích a nespokojenosti.
- Už žádný komunikační šum. Pokud vám něco není jasné, nejste si jistí, jak máte postupovat anebo se na poradě, kde jste nebyli, upeklo něco, čemu zcela nerozumíte, ptejte se. Není to ostuda, předejdete možným mýlkám a domněnkám. Navíc projevíte zájem, což je žádoucí.
- Odpočívejte. Nezapomínejte na pravidelnou dovolenou, nenechte se ochudit o pauzu na oběd, nechávejte si volné večery nebo víkendy a věnujte se také sami sobě.
KLIKNĚTE A ČTĚTE TAKÉ: Jak bojovat se běžnými stresovými situacemi?
- 1 Jaké jsou příznaky syndromu vyhoření?
- 2 Jak se syndrom vyhoření projevuje?
- 3 Koho může syndrom vyhoření potkat nejčastěji?
- 4 3 hlavní fáze syndromu vyhoření
- 5 7 fází vyhoření podle německého psychologa Matthiase Burische
- 6 Jak předejít syndromu vyhoření (prevence)?
- 7 10 snadných tipů, jak se vyhnout syndromu vyhoření
Adriana Martinovičová
Jsem věčný optimista a většinou beru věci s nadhledem. Nerada ztrácím čas čímkoli neefektivním. A protože už léta čelím všemožným nejen potravinovým alergiím, přecitlivělé pokožce a poslední dobou i histaminové intoleranci, vím, jak důležité je dělat všechno promyšleně. Včetně přípravy jídla a péče o sebe sama. A přesně v tom vám ráda poradím ve svých článcích
Mam obavu o mou 30letou dceru… Právě prožívá pocit vyhoření až se tomu ani nedá věřit. Zatím si to studuji a jediné co mě napadlo a je to všude psáno je změna v životě a celkem vše přehodnotit jinak je to opravdu onicem. No jen chci vědět zda léky jsou nutné a nebo že to jde i bez NICH??
DEKUJI ZA ODPOVĚĎ
Dobrý den.
Zde mohu doporučit pouze zamyslet se nad tím, co pocit vyhoření vyvolalo. Je to práce? V tom případě práci změnit. Byl to partner? V tom případě popracovat na vztahu nebo se rozejít. Je to nějaké neznámá příčina? Pomůže psycholog. Ten rovněž může předepsat nějaké léky – antidepresiva a podobně. Ale mnohem vhodnější bude odstranit zdroj trápení ze života. Tento způsob je rovněž přirozenější a udržitelný.
Bohužel nejsem lékař, takže odhadovat, jaké léky a v jakých dávkách by dceři lékař předepsal, nedovedu posoudit. Dcera ať se objedná na vyšetření, protože psychické komplikace jsou velmi nebezpečné a mohou dopadnout špatně, pokud se nezačnou řešit.
Vám přeji krásný den a dceři hlavně silné mentální zdraví a hodně zdaru. Je ještě mladá a jistě se problémem rychle vypořádá. Musí jej ale urychleně řešit.
Dobrý den, manžel má syndrom vyhoření z práce. Několik měsíců chodil do hospody, takže se z něj stal dá se říct alkoholik. Našel si tam nové kamarády a na ty staré tak trochu kašle. Stydí se za své chování. Snažím se jim vysvětlit situaci, že mu není psychicky dobře, že je „nemocný“. Snažím se sehnat psychologa, ale vše je obsazené a mám si zavolat za dva měsíce. Mám i takový pocit, že to dělám špatně. Sestra byla nepříjemná, že proč si nezavolá manžel sám. On tím moc přesvědčený ale není. Chci mu pomoci. Situace je špatná. Už se od rodiny odstěhoval a pokusil se o sebevraždu. Říká, že ho zachránila jeho kamarádka z hospody, která ho sundávala z jedné budovy. Víc nevím, nechce se mi svěřit. Velký podíl na jeho stavu má práce. Zatím odmítá dávat výpověď, i když by mohl ihned nastoupit ke své další kamarádce do firmy. V práci ho přetěžovali, dá se říct, roky. Vztahy doma se nám horšily, i když jsem se snažila dát mu velmi moc osobního prostoru měsíce až roky nazpět. Starám se o dvě děti, chodím na dvě směny do práce, finančně nemáme problémy, všechno je v pořádku. Jen je problém, že tu nemám moji rodinu, která o nás má zájem. Manželovu rodinu tu máme, ale je to jako koule na noze. Maminka po manželovi občas něco chce, o vnoučata absolutně nejeví zájem a spíš dává najevo, že my se o ní málo staráme, že bysme měli víc. Je samostatná, tak ji neřeším. Je někdy zlá a pomlouvačná a někdy nevděčná. Nemá na manžela dobrý vliv. Situaci nepochopila, i když jsem jí prosila, aby své chování vůči němu změnila. Je to těžké. Manžel mě před několika měsíci začal odmítat. Kdykoliv mohl, byl venku na mnohakilometrových procházkách nebo v hospodě. O děti se přestal starat už v listopadu, kdy je nechával samotné doma a byl v hospodě. Jeden syn druhého vyzvedával ze školy, někdy uvařil špagety, zabavili se bohužel počítačem. Zvládají to dobře. Výjimečně se ze začátku stalo, že jsem přišla po odpolední a děti se na mě vrhly, že mají hlad, nejsou vykoupané a nemají úkoly. Manžel přišel až hodinu po mně, kdy už jsme měli vše hotové a usínali jsme. Bylo to těžké. Teď je situace taková, že se tedy odstěhoval a zase v hluboké depresi mě prosil, ať se na něho vykašlu, že je hrozný. Nevím, jestli se dá situace zachránit. Dochází mi síla. Mám ze všeho tiky, občas se zapomenu nasnídat nebo navečeřet, nedokážu se někdy dobře soustředit, zapomínám a někdy nedokážu cokoliv dělat, tak jen sedím a koukám do blba a přemýšlím. Mám tu pár dobrých přátel, takže nejsem úplně sama, ale stejně trpím samotou, potřebuji partnera. On teď zkrátka už tři měsíce fungovat nemůže. Snažím se sehnat psychologa, ale je to bez šance, tak zkouším psychiatra, kde to vypadá slibně, ale nevím, až zjistí situaci, jestli ho neodmítne. Nějaká skupinová terapie je nemyslitelná. Myslíte, že se manžel vrátí k rodině? Má mě rád, váží si mě, ale teď s námi být nemůže. I když ho to bude štvát a moc mrzet, tak se mám na něho vykašlat. To jsou jeho slova. Bere citalex a léky na spaní. Je to stále jak na houpačce. Jeden den je to on a druhý den mi říká věci, jak ho neznám. Chci mu pomoci, ale nevím, jestli se dá zachránit manželství. Jaký je Váš názor nebo ráda?
Dobrý den, Jano.
je mi velice líto, když čtu Vaše řádky. Život je někdy těžký. Vy jste reálně v partnerské krizi, za kterou Vy sama nemůžete. Váš manžel má problém, možná přímo duševní nemoc. Léčbu odmítá, a pokud není nebezpečný, nikdo jej nedonutí nastoupit na ni. Je to jeho svobodná vůle, kterou ale nemá. Trpíte jak Vy, tak on, ale hlavně Vaše děti. Nemohu Vám nic kázat, ale věřte, že ač se rozvod zdá náročný a nepředstavitelný, čas vše vyléčí a Vy sama i s dětmi se budete cítit svobodní. Podle Vašeho popisu se situace pořád zhoršuje a Vy ji pouze nečinně sledujete. To není dobré a časem vyhoříte i Vy sama. Člověk není Superman, aby se vydržel celý život s někým či něčím prát. Vy jste již svou pomoc nabídla, svou starostlivost a péči projevila. Manžel toho nevyužil. Může si Vás vážit kolik chce, resp. Vás o tom přesvědčovat, ale jasně vidím, že pravda je jinde. Jeho chování tomu neodpovídá.
Ač to nepíši rád, dejte mu prostě klasické možnosti „buď anebo“. Vy se s dětmi potřebujete osvobodit ze zajetí nemocné osoby, která si nechce nechat pomoci. Jsem přesvědčený, že Vám bude lépe. Jeho zhoršený stav se bude postupně přenášet na Vás, a pokud v tom budete oba, Vaše děti to odkoukají a mohou si vytvořit nezdravé psychické stavy a návyky do budoucna. Uznejte, že věta „Zdědil sem deprese po tatínkovi“ zní jak z horroru a ten Vy sama jednak nechcete, ale hlavně nesmíte dopustit, aby se to dělo. Rozhodnutí je na Vás, ale pamatujte, že každý člověk na světě není zodpovědný za chování a konání jiné dospělé osoby. Udělala jste, co jste mohla. Víc už prostě udělat nelze, pokud se pro to sám nerozhodne, co zjevně v plánu nemá.
Lituji, že nedovedu poradit lépe. Zkuste ještě tu partnerskou poradnu a nějakou vztahovou terapii. Obávám se a z popisu usuzuji, že budete zklamaná a partner Vás tam ani nedoprovodí.
Já sám jsem z nekompletní rodiny, vyrůstal jsem pouze s matkou a podívejte se – dnes jsem šéfredaktorem našeho zdravého blogu a propagátorem zdravé stravy a návyků. To, že se moje matka s otcem rozešla, byl možná ten nejlepší krok, který kdy udělala. On by nás jako alkoholik stáhnul sebou na dno a ona chápala, že mi to nemůže udělat. Rozhodla se správně, nemyslela pouze na své, ale hlavně na mé štěstí a povedlo se jí to. Musela ale udělat onen krok, před kterým máte nyní strach, ale až to všechno utichne, věřte, buďte si jistá tím, že se Vám všem uleví a pro svoje děti uděláte to, co je skutečně důležité. Čas zahojí všechny rány. Pokud máte ještě otce a matku, a tedy dědečka a babičku, určitě Vám pomohou. Štěstí vnoučat jim určitě není lhostejné. Nenechte tohoto vysloveně pacienta omezovat kvalitu Vašich životů. Máte jenom jeden.
Přeji Vám jenom to nejlepší, Jano. Máte můj respekt, že se stím dovedete tak dlouze a složité prát. Ale každá sklenice jednou proteče, každá napjatá šňůrka jednou praskne. Ten čas je teď, Jano, ten čas je možná právě dnes. Netrpte a nemučte se. Uškodíte sobě a svým dětem.
Hodně zdaru a klidně nám napište, jak se to vyvrbilo. Držím Vám všem pěsti. Až se mi zaleskly oči, když jset to četl 🙁 Jsem s Vámi.
Lukáš Chládek z blogu Blendea
ahoj, bojim se a mam syndrom vyhoření……. Pomoct nezvladam to ..😎
Dobrý den, Eliško.
Váš dotaz zní celkem akutně, proto bych se na Vašem místě nestyděl zavolat na některou linku důvěry. Pod tímto odkazem najdete NON STOP linku pro případy syndomu vyhoření a zároveň také test, zda syndromem skutečně trpíte.
Zkusit můžete samozřejmě i rady z článku, který jste komentovala.
Upozorňuji, že při syndromu vyhoření zpravidla nejde o žádné pocity bezprostředního ohrožení, které by Vás držely v neustálém stresu a mohly uškodit i po fyzické stránce.
Syndrom vyhoření se naopak projevuje silnou apatií, kdy postižený člověk nemá o nic zájem, nemá na nic chuť, nemá energii (což je zvlášť po zimě velmi časté) nic mu nepřipadá, že má vůbec nějaký smysl a to všechno společně jej spíše uvězní někde doma, kde leží v posteli a nic nedělá.
Pokud se u Vás projevují pocity, které jsem zmínil, a tedy chronický stres, apatická nálada, vyhýbání se zájmům a věcem, které Vás kdysi bavily, nemusí jít právě o syndrom vyhoření, ale třeba úzkostnou poruchu.
Bohužel takto přes komentáře toho moc nezmůžeme. Pokud pocity trvají delší dobu, doporučil bych Vám návštěvu specialisty, kterým je v tomto případě psycholog. Pokud žádného nemáte nebo nevíte, kterého oslovit, poradí Vám i Váš praktický lékař. Je ale nezbytné, abyste mu své nepříjemné příznaky přiznala a nic netajila. Jinak budou přetrvávat.
Soukromě Vám poradím nebrat si věci až tolik k srdci, protože jak jste již někdy jistě slyšela, „Pokud nejde o život, jde o 💩 “ 🙂 Tím samozřejmě nechci Vaše trápení zlehčovat, ale naopak Vám připomenout, že ne všechno si pokaždé zaslouží takovou pozornost a obavy, jaké jim dnes můžete přikládat.
Krásný den a vždy pevné duševní zdraví přeje Lukáš Chládek z blogu Blendea 🙂