Nedávno jsem pro vás připravila Manuál přerušovaného půstu pro začátečníky.
V dnešním pokračování vám přináším rozhovor plný faktů a zásad této metody. Oslovila jsem renomovaného poradce pro výživu Mgr. Martina Jelínka, který ochotně souhlasil s rozhovorem. Předá vám v něm praktické rady a informace, jak se postit správně a bezpečně.
Výživný rozhovor o přerušovaném půstu s Mgr. Martinem Jelínkem
V celém rozhovoru budete nacházet zkratku "PP" - přerušovaný půst. V rozsáhlém rozhovoru se dozvíte:
- pro koho je PP vhodný
- zda hrozí u PP zpomalení metabolismu
- jakým způsobem se při PP stravovat
- jaký zvolit energetický příjem
- jaký druh PP by měli zvolit začátečníci
- možná rizika PP
- zajímavost na závěr - existují tzv. breathariáni?
Na blogu kurzů Atac najdete také spoustu inspirativních receptů ze světa zdravé výživy.
Dobrý den, Martine. Kdy jste se začal o půsty aktivně zajímat?
Přibližně před deseti lety. Chtěl jsem přestat jíst maso a dlouhodobě se mi to nedařilo, tak jsem se rozhodl pro radikální řešení v podobě dlouhodobého půstu s cílem „přeprogramovat“ metabolismus i mysl. Toto se úspěšně po dvou letech snažení podařilo.
Jaký byl Váš první půst?
První půst byl hodně náročný, protože jsem udělal něco, co běžně nikomu nedoporučuji – nepostižený jakýmikoli praktickými zkušenostmi jsem se rozhodl pro nejdelší variantu v podobě čtyřicetidenního půstu. Navíc v lednu, tedy nejméně vhodném období. Delší půsty je vždy nejlepší realizovat v teple.
Jakmile přestaneme jíst, tělu chybí zdroje tepelné energie a roste zimomřivost. Je tak náročné zvládat půst se všemi jeho projevy s další zátěží navíc.
Protože jsem hledal odvahu k tomuto velkému kroku, padlo rozhodnutí spojit tuto událost s narozením mého syna, což bylo v lednu. Odvezl jsem proto ženu do porodnice a přestal jíst. Bylo to velmi zajímavé období.
Jaký je Váš názor na přerušovaný půst obecně?
Přerušované půsty jsou specifikem. Principiálně hodnoceno by měly být správně označovány jako přerušované hladovění, protože existuje jeden naprosto zásadní rozdíl mezi půstem a hladovkou.
Hladovění je proces, kdy po určitou dobu nepřijímáme stravu. Toto nastartuje katabolické pochody, jejichž projevy většina lidí využívá jako součást detoxikace.
Půst má stejný průběh. Jedná se tedy o časové období, po které nepřijímáme stravu. Historicky byl ale vždy vnímán jako duchovní proces.
Abychom mohli mluvit o skutečném půstu, je potřeba zaměřit pozornost i na práci s myslí. Ne jenom přestat jíst a doufat, že celé období přežijeme bez výrazné újmy.
Přerušované půsty vznikly za účelem manipulovat s metabolismem, kde nejčastějšími cíli jsou redukce hmotnosti, podpora regenerace či fyzické výkonnosti, případně zlepšení zdravotního stavu. Jejich princip spočívá v rozdělení dne na dvě fáze – postní (= hladovějící) a sytící.
V čase, kdy nejíme, má organismus možnost si odpočinout, zbavit se nezpracovaných látek, spálit přebytečnou energii. Sytící fáze – pokud je dobře koncipovaná a nestane se z ní příležitost k obžerství – nastartuje metabolismus požadovaným směrem.
V podstatě se tímto režimem simuluje stav, na který jsme se v relativně dlouhém období lovců a sběračů velmi dobře přizpůsobili a tuto adaptaci neseme v genech dodnes. Pokud takovému přístupu dáme řád a systém, má jednoznačný smysl touto cestou kráčet, protože jedním z hlavních problémů dnešní doby je přístup k přebytku potravy a z toho plynoucí vznik celé řady civilizačních chorob.
Mgr. Jelínek se díky své práci a životnímu stylu stal opravdovým specialistem na výživu
Komu přerušovaný půst doporučujete a komu naopak ne?
Přerušovaný půst by měl občas vyzkoušet úplně každý (zdravý) člověk. Tento stravovací přístup přináší jednoznačné výhody při snaze o redukci hmotnosti a u sportovců.
Obecně platí, že osobní zkušenost je nepřenositelná, obtížně se sdělují všechny projevy i pocity, které v rámci výhod tento systém přináší. S určitou opatrností by s ním měli pracovat diabetici z důvodu výkyvů hladiny krevního cukru, ke kterým v průběhu přerušovaného hladovění odchází. Totéž platí i pro některé další zdravotní poruchy. Vždy je tak lepší, když přerušovaný půst bude konzultován s ošetřujícím lékařem.
Jak je na tom dle Vás Česká republika? Myslíte si, že téma půstů veřejnost přijímá kladně nebo jako Češi musíme k tomuto tématu více dospět?
Dlouhodobé sledování situace a snaha o propagaci půstů mě přivedla ke zjištění, že český národ si v posledních letech s půsty poměrně dobře rozumí. Možná se o tomto tématu nemluví až tak často, ale stále více lidí se orientuje tímto směrem a má potřebu vyzkoušet, co půsty obnáší v jeho různých podobách.
Protože existuje celá řada možností, jak půst realizovat – zmínit můžeme půsty postavené jen na příjmu vody, částečné půsty spojené s konzumací čajů, lisovaných šťáv či zelených potravin, případně diskutované přerušované půsty – vzniká trochu zmatek v tom, jak je od sebe odlišit a především jak poznat, který je pro konkrétní situaci vhodný. Tady je ještě velký prostor pro osvětu.
Příklad: Průměrná česká žena, která má nadváhu hraniční s I. stupněm obezity se rozhodla pro životní změnu. Chce zhubnout, tělo zpevnit. Se zdravým životním stylem teprve začíná. Doporučil byste jí přerušovaný půst?
Určitě ano. Přerušovaný půst je něco, co dokáže zvládnout úplně každý. Největší výzva u půstů nespočívá v projevech nedostatku jídla, tedy deficitu energie, jak si mnozí myslí.
Organismus disponuje obrovskými energetickými rezervami, které v případě potřeby využívá. Tady každý může být v klidu a nestresovat z toho, že pár hodin absence stravy mu jakkoli ublíží.
Nejvíce se zájemci o přerušované hladovění trápí projevy trávicího traktu, který se dožaduje o svoji pravidelnou dávku jídla, a když ji nedostane, tak protestuje. Toto samozřejmě odvádí pozornost od ostatních aktivit, což pro začátečníka může být nepříjemné a obtěžující. Ve skutečnosti je to ale otázka krátkodobého tréninku, než si organismus na takový režim přivykne.
Je všeobecně známá důležitost zdravé snídaně jako startovače metabolismu. Hrozí u PP nějaké riziko, že se metabolismus člověka může zpomalit?
Tady je potřeba rozlišovat reakce a projevy metabolismu v různých časových intervalech. Krátkodobé výkyvy příjmu energie v dlouhodobém režimu nejenomže nijak neublíží, ale dokonce pomohou posilovat celý metabolismus a zvyšovat tak jeho odolnost i pružnost.
K tomu, aby se metabolismus přizpůsobil situaci, kdy nesnídáme, stačí pár dní. O jeho zpomalování bych tady určitě nemluvil. Je to bezpředmětné.
Je při PP doporučené konkrétní rozložení makroživin (bílkoviny, sacharidy, tuky)? A co PP v kombinaci s nízkosacharidovou dietou?
Koncepce stravy u přerušovaného hladovění je silně individuální. Záleží tedy jenom na našem rozhodnutí, které by mělo vycházet z cíle, který tímto stravovacím systémem sledujeme.
Pokud plánujeme změnu stravovacího režimu, vždy bychom u něj měli mít pod kontrolou poměry makroživin, tedy sacharidů, bílkovin a tuků. Platí to i u přerušovaných půstů, tyto nejsou žádnou výjimkou.
Dnešní doba je ve výživě typická trendy s nízkosacharidovými dietami. Tento směr je v pořádku, protože moderní jídelníček je postavený na přebytku sacharidů, kterým vládnou jednoduché cukry, od toho se odvíjí i vznik řady civilizačních chorob. U tohoto přístupu je pouze potřeba definovat pravidla, tedy jaké množství sacharidů ve stravě necháme.
Většinou je nízkosacharidový režim spojován s množstvím sacharidů, které se pohybuje mírně nad 120 gramy za celý den.
Jakmile nízkosacharidové stravování přejde do ketogenní fáze – tedy do režimu, kdy je příjem sacharidů skutečně minimální (většinou pod 50 gramů za den) a organismus používá jako hlavní zdroje energie tuky – jsme konfrontování s celou řadou problémů.
Ne že by tyto diety nefungovaly, dokonce metabolismus každého z nás je schopen velmi efektivně do ketózy přepnout, ale nejedná se o přirozený přístup ke stravování.
Snaha postavit přerušované hladovění na nízkosacharidovém principu je pro jeho aktéry velmi náročná psychicky i organizačně. Sice funguje velmi dobře - takto můžeme redukovat nadbytečné kilogramy, je ale otázkou, zda budeme spokojeni s cenou, kterou za toto zaplatíme, a to si bohužel naprostá většina zájemců neuvědomuje.
A pitný režim? Jakým způsobem by se měl dodržovat? Doporučujete při postění pít kokosovou vodu, zelené superpotraviny a vodu s citrónem?
Základ pitného režimu je vždy čistá voda. Pokud se rozhodneme absolvovat částečný půst, kdy tekutiny obohatíme o živiny, tak opět záleží pouze na našem vlastním rozhodnutí, co konkrétně použijeme.
Kokosová voda je velmi zajímavým zdrojem živin. K dokonalosti ji chybí snad jen trochu sodíku. V oblasti zelených potravin jsou nejvhodnější obiloviny – tedy ječmen, pšenice, kamut aj. Voda s citrónem je samozřejmě klasika.
V neověřených zdrojích na internetu bylo několikrát uvedeno, že během období “krmení” je nutné přijmout takový příjem energie, který člověk přijímá běžně (vzhledem k opatřením, v nastaveném výživovém plánu apod.). Nemělo by tedy dojít k podvýživě člověka. Je tedy možné a vlastně i vhodné např. 7 000 KJ rozdělit do tří porcí (při PP 16/8) ?
Toto je velmi důležité doporučení. Pokud přerušované hladovění nechceme použít jako cestu k redukci nadváhy, tak by energetická bilance měla být vždy vyrovnaná.
Počty porcí jsou silně individuální charakteristikou. Jako standard považuji 3 hlavní za den, svačiny nejsou nezbytně nutné. Klíčové je, abychom do plánovaného počtu chodů za den dostali dostatek energie i všech živin.
Po jakou dobu doporučujete dodržovat PP tak, aby byl znatelný nějaký užitečný efekt pro tělo?
Přerušovaný půst může být klidně i trvalou součástí našeho života, nevidím v tom žádný problém. Právě naopak, nabízí spoustu výhod, je pouze potřeba upravit jeho pravidla tak, aby odpovídala našim potřebám i organizačním možnostem.
Přerušovaný půst se může držet v několika podobách (16/8, 20/4 nebo 24h postění). Jaký je ten nejvhodnější pro ty, kteří začínají?
Jednoznačně ta nejmírnější varianta, tedy 16/8. Pokud s čímkoli začínáme, je vždy rozumnější pomalu, s respektem a pokorou vůči vlastnímu tělu i zdraví.
Organismus má schopnost se přizpůsobovat různým podmínkám, je pouze potřeba mu dát dostatečný prostor k adaptaci. Jakékoli výrazné změny, což platí i pro stravování, s sebou přináší reakce, které začátečníci mohou vnímat více citlivě.
Hrozí při PP nějaká rizika?
Největší změny se v začátcích projeví na kolísání krevního cukru, což nelibě nesou nejen diabetici či lidé postižení inzulínovou rezistencí, ale na pocitové úrovni prakticky všichni lidé. Pokles krevního cukru provází vždy zvýšená únava, od toho se odvíjí i změna nálady, na toto by se měl připravit každý začátečník.
Jaké klady PP byste vyzdvihl?
Jednoznačně schopnost tohoto systému trénovat metabolismus v jeho pružnosti, tedy přizpůsobení se podmínkám získávání různých zdrojů energie (sacharidů a tuků).
Příjemným bonusem je i možnost redukce přebytečných tukových zásob, u sportovců pak podpora výkonnosti i regeneračních pochodů.
Je vhodné zařadit PP ve fázi detoxikace? (například stravování pouze na ovocno-zeleninových šťávách, smoothies, zelené superpotraviny a jiné formy detoxu?)
Pokud chceme s metabolismem manipulovat tak, abychom se zbavili nežádoucích látek v těle, je vždy rozumné postupovat opatrně.
Jakékoli „hurá“ akce mohou zdravotně ublížit, což bohužel většina zájemců o detoxikaci z různých důvodů nerespektuje. Osobně bych šel cestou pravidelných přerušovaných půstů, ke kterým postupně zařazoval delší postní období (jeden den a více). Nemá smysl kamkoli spěchat a dělat z detoxikace závod.
Mám pro Vás otázku na závěr: Myslíte si, že opravdu existují tzv. breathariáni?
Faktem je, že se mi podařilo dva takové lidi poznat osobně, takže nemůžu tvrdit, že bych o jejich existenci pochyboval.
Protože jsem ale vzděláním přírodovědec, musím z této pozice uvažovat i skepticky a neklást otázky typu „zda existují“, ale především „jak je možné dlouhodobě existovat bez jídla?“.
Zákon zachování hmotnosti a energie mi tady říká, že by takoví jedinci museli mít schopnost využívat energii pro život z jiných zdrojů, než stravy. Breathariáni tvrdí, že umí měnit energii přijímanou z okolí a využívat ji jako hnací motor pro fungování všech buněk v těle.
Není ale znám žádný mechanismus, který by prokázal, že by tělesné buňky uměli získávat energii jinak, než ze základních makroživin. Více pravděpodobné je, že se v evolučním procesu jedná o výjimku, kdy organismus takových jedinců našel cestu pro příjem živin ze vzduchu.
Toto možná zní jako utopie, není to ale nereálné, protože například nedávno finští vědci oznámili vytvoření bioreaktoru, který umí ze vzduchu získat vodu, všudypřítomné mikroorganismy a některé prvky, kde z této směsi pak vyrobí práškovou směs obsahující důležité makro- i mikroživiny.
Lidský organismus je mnohem dokonalejší, než jakýkoli námi vyrobený přístroj. Není tak důvod pochybovat o tom, že by toto nemohla být cesta. Je pouze potřeba počkat, až vědci objeví mechanismy, které prokáží, že buňky lidského těla za určitých podmínek toto skutečně umí.
ČTĚTE TAKÉ: Poměrně ostrou a skeptickou reportáž o breathariánech od kolegy Lukáše.
Kdo je Mgr. Martin Jelínek?
